Aktuality
Jak to bylo s hvězdou betlémskou?
Svátky vánoční lidé odpradávna spojují s betlémem, narozením Ježíše Krista a také s betlémskou hvězdou svítící v onom období i ve dne nad východním obzorem. Protože jsme připravili i přednášku k tomuto tématu, jen ve stručnosti bychom rádi čtenáře seznámili s omyly a záhadami, které hvězdu Ježíšovu obklopují. Pomineme-li stejně jako naši předkové, teorii pádů meteorů či bolidů, naskýtají se nám pouze dvě výrazné možnosti charakterizovat tento mimořádná astronomický úkaz. Jednalo se zřejmě o kometu nebo novou hvězdu nazývanou odborně nova. Poslední jmenovaný jev dokáže při svém výbuchu dokonce přezářit ostatní hvězdy, tak je intenzívní, a jelikož se nám podařilo dochovat velice přesné staré astronomické materiály, zjišťujeme, že o novách se hovoří pouze v letech 134 a 173 po Kristu. Druhá hypotéza, kometární, by snad mohla hovořit o tzv. Halleyově kometě, která i při posledním přiblížení v roce 1986 byla pozorovatelná pouhým okem. Její chvost se obyčejně táhne přes celou oblohu a přesně taková podoba se objevuje na klasických lidových betlémech. Legenda pravděpodobně vznikla na počátku 14. Století zásluhou italského malíře Giotta di Bondome, jež byl v roce 1301 unesen tak jasným objektem svého druhu, že jej zachytil i ve svých dílech. Kometa totiž v roce nula nikdy letět nemohla, neboť její perioda návratu je 76 let a jestliže ji několikrát za sebou odečteme, určitě nedostaneme rok patřičnému období nijak blízký. Kometární teorii můžeme tedy také vyloučit, zpodobňování na betlémech nastalo v této podobě až mnohem později.
Nejpravděpodobnější teorií, ke které se novodobá věda přiklání nejvíce, byla ještě koncem minulého století silně zavrhována, neboť její autor byl považován nejen za astronoma, ale také za astrologa, člověka z oblasti mezi vědci neoblíbené mystiky. Byl to Johannes Kepler. Když krátce před Vánoci roku 1603, dne 17. prosince, pozoroval na Hradčanech svým dalekohledem přiblížení dvou planet, tzv. konjunkci, náhle si uvědomil, že tentýž úkaz byl pozorován i v roce 7 před Kristem a nejlépe ho zaznamenal spisovatel, rabín Abarbanel. Toho roku se v souhvězdí Ryb třikrát za sebou sblížily planety Jupiter a Saturn, jež vytvořily jeden jasný splývající bod. Proto se Kepler uchýlil k výpočtům a k roku 7 před Kristem opravdu došel. Podle astrologických tabulek sice vyšel rok 6 před Kristem, ovšem rok 7 potvrdilo i rozluštění znaků novobabylónského klínového písma Němcem Schnabelem v roce 1925. Ježíš se tedy musel narodit už o 7 let dříve! Při určování letopočtu došlo nepochybně k omylu, za který může asi skytský mnich Dionysos Exiguus, který v roce 533 pověřen určením letopočtu. Přitom zapomněl na rok nula a čtyři roky vlády císaře Augusta pod vlastním jménem Octavian. Zřejmě nesouhlasí ani datum. Mimo astronomy a historiky se totiž touto problematikou zabývali i meteorologové, kteří z několika záznamů z Bible na základě svého exaktního měření došli k začátku zimního období, konkrétně dle evangelia Lukášova. O roku 7 před Kristem pak svědčí Evangelium Matoušovo. Tuto teorii potvrzuje i velký census, římské sčítání lidu právě v uvedeném roce. Mimo všechny tyto teorie existuje samozřejmě řada dalších, nejsou však již z astronomického hlediska tak podstatné.
Závěrem přejeme všem čtenářům mnoho pohody u vánočních radovánek a přesto, že došlo k mnoha závažným omylům v historii, tradici Vánoc bychom přece jen mohli zachovávat i nadále.
Vladislav Slezák, 1994
Poslední změna: 16.12.2015 v 15:46
Zpět